Úvodní slovo autora Co znamená být Mormonem Co znamená být Svědkem Jehovovým Co je to křesťanská věda Co je poselství grálu Co znamená být Moonistou Co znamená být v "rodině" Kdo je extrémní charismatik Kdo jsou Davidovští adventisté Co je víra Baháí Co znamená být Scientologem Co je transcendentální meditace Co je hnutí Haré Kršna Co znamená být Sanyasinem Co znamená věřit v reinkarnaci Co znamená být satanistou Jaká je literatura sekt Co znamená být členem sekty

Kdo je extrémní charismazmatik

Z.V.: Obáváme se , že z našeho rozhovoru nebude čtenář vědět, o čem budeme mluvit. V používání termínu charismatik je sice zmatek, ale doufám, že by z našeho rozhovoru mohlo vyplynout, o jakých charismaticích to vlastně mluvíme. T.N.: Skutečně, výrazy charismatik a charismatický (odvozené z řeckého slova "charisma" "milostivý dar") se na jedné straně zvláště v některých zemích používá vlastně pro každý živý probuzený křesťanský sbor, na druhé straně toto označení používají skupiny stojící až na okraji křesťanství, nebo dokonce až za jeho hranicemi a vyznačují se běžnými rysy sekty. Z.V.: A právě asi tyto skupiny, které na sebe berou už typické sektářské rysy, máme na mysli, když přidáváme k tomuto označení slovíčko "extrémní". Jaké znaky mají extrémní charismatikové společné se sektami? T.N.: Jedním z typických znaků sekt (kultů) je snaha uspokojit přirozenou lidskou touhu po moci. U extrémních charismatiků se to projevuje např. velkým zdůrazněním daru uzdravování a moci nad démony. Domnívám se, že v těchto skupinách ve skutečnosti nejde v mnohých případech o pomoc někomu, ale o manifestaci moci a síly. Pocit moci se zvýší tím, že tento svět a jeho nejrůznější oblasti jsou démonizovány. Všechny běžné životní problémy a strasti jsou nazývány démony a zlými duchy. Tím se vytvoří pocit velkého ohrožení vším, co nás obklopuje. Pak je pochopitelně velmi působivý velký muž, který tyto démony na potkání vyhání, nebo organizace, kam je možné se před nimi utéct do bezpečí. Z.V.: Tento uměle vytvořený protiklad hrůz a pseudobezpečné organizace je samozřejmě běžný u nejrůznějších kultů. Jsou ještě nějaké jiné znaky, které extrémní charismatikové s těmito organizacemi sdílí? T.N.: Vždycky, když je založena nová sekta, je potřeba nalézt něco, co se stane důvodem, proč by měli lidé opustit stávající církve nebo své názory a připojit se právě k té nové organizaci nebo hnutí. Je nutné nalézt poznávací znamení, které organizaci odlišuje od všech ostatních. Může to být např. odmítnutí používání symbolu kříže a prohlášení každého, kdo tento symbol používá, za nevěstku babylonskou, jako to dělají Svědkové Jehovovi. Nebo to může být rozdělení křesťanů na ty pravé, kteří se scházejí v sobotu, a všechny ostatní, kteří provádějí modloslužby v neděli, a podobně. Nejnebezpečnější je tento trik tehdy, když je formulován jakoby smírným tónem: "To je dobře, že jsi to, co jsi, ale já ti mohu nabídnout něco navíc, co tě odliší od těch ostatních". Samozřejmě, že je tento postoj potom doprovázen povýšeností nad těmi ostatními. A právě tak přicházejí někteří a říkají: "To je hezké, že jsi znovuzrozený křesťan, ale měl bys dosáhnout ještě vyšší cesty". Z.V.: A co je touto křesťanskou vyšší cestou u extrémních charismatiků? T.N.: Život člověka je viděn na třech stupních. Nejprve je člověk nevěřící, potom se stává křesťanem a na třetím, nejvyšším stupni pak stojí ten, který je pokřtěný Duchem Svatým (jak tomu pojmu oni rozumějí) a u něhož se projevuje tzv. glosolálie. Z.V.: Možná bys měl vysvětlit, co glosolálie je. T.N.: Glosolálie (mluvení jazyky)je modlitba v nesrozumitelném nebo neexistujícím jazyce. Je považována za vyšší způsob modlitby a je spokojená se zážitkem apoštolů o latinských (Sk 2). A skutečně se tento způsob modlitby vyskytoval i v biblických dobách a byl tolerován jako výraz neschopnosti vyjádřit např. chválu Pánu Bohu běžným existujícím jazykem. Avšak glosolálie není vůbec záležitostí pouze křesťanskou. Vyskytovala se vždy a v nejrůznějších náboženstvích. A ještě v minulém století ji např. velice praktikovali moderní nebo v nedávné době Rodina lásky. Specifikem chrismatických skupin, o ktrých hovoříme, je však to, že glosolálii považují právě za znak vyššího křesťanského života, který nabízejí. Z.V.: Když v biblickém dopisu do Korintnu apoštol Pavel mluví o glosolálii, dává jí jistá omezení. T.N.: Ano. Např. je zakázáno, aby se při sejití modlilo "v jazyku" několik lidí zároveň (1K 14, 27-30). Ale to je právě to, v čem si tyto skupiny libují. Skupina lidí, jeden přes druhého, se společně modlí nesrozumitelná slova, čímž se vytváří zvláštní atmosféra napomáhající k zážitkům, které je možno interpretovat jako náboženské. Z.V.: A proč to tedy přes zákaz dělají? T.N.: U těchto skupin je podobně jako u jiných kultů vždy důležitější pocit a zážitek než rozum, a tedy i biblický argument. S tím souvisí i velký důraz na aktuální zjevení, různá proroctví, sny a vzkazy od Pána. Tím se otevírá pole k prohlášení nejrůznějších lidských nápadů a pocitů za Boží slovo. A to je typický začátek mnohých sekt. Např. i moonisté vyšli z charismatického prostředí. Prostě někdo dostal "slovo od Pána", že spása světa přijde z Koreje. Z.V.: Vraťme se ještě k zázračnému uzdravování. Je to přece jenom vedle glosolálie asi nejtypičtější rys, které spojuje nejrůznější skupiny tohoto velice nepřehledného proudu. Uzdravovací shromáždění se velice často používá jako způsob "náborové" akce. Šíří se nejrůznější historky o zázracích, které se tam odehrály, a propagační letáky tyto nálady ještě podporují. Jak si tato zázračná uzdravení vysvětluješ? T.N.: Předně bych chtěl zdůraznit aby nedošlo k nedorozumění, že i já věřím v možnost nadpřirozeného uzdravení na základě modlitby. Nemyslím si však, že by to byl případ většiny tzv. uzdravení ze zmíněných masových uzdravovacích shromáždění. Z.V.: Jak je tedy možné, že někteří lidé dokládají, že se jim tam ulevilo, nebo se dokonce zbavili své choroby? Sám jsem takové lidi viděl. T.N.: Je možných několik vysvětlení. Jednak existuje velká řada tzv. psychsomatických chorob, tedy tělesných chorob způsobených psychikou. A dnes víme, že se nemusí jednat jen o nervové choroby nebo o žaludeční vředy, ale jsou mnohé jiné choroby, které na první pohled s psychikou vůbec nesouvisejí. A právě tyto choroby je možné ovlivnit v sugestivním prostředí, které se na těchto shromážděních pomocí dlouhotrvajícího rytmického zpívání a dlouhých proslovů vytváří. Jiný případ je, když v tomto extatickém prostředí dotyčný člověk na svoji chorobu prostě na chvíli zapomene a má dojem,že se mu ulevilo. Pak je třeba těžký revmatik schopný na výzvu přejít pódium bez berlí. Těmto lidem žel bývá po shromáždění hůře než před ním. Ještě jindy může dojít k něčemu, co známe i z jiných výjimečných situací: v člověku se uvolňují síly, kterým doposud ne zcela rozumíme. Pomocí těchto sil, ať uvolněných z uzdravovatele nebo uzdraveného, je možné dosáhnout nepochybných výsledků. Otázkou je, zda je možné takovéto změny zdravotního stavu považovat za uzdravení podle Bible. Důležité je však zdůraznit, že se po těchto shromážděních většinou mluví pouze o těch, kdo dosáhli uzdravení, a ne už o těch, kteří byli např. pozváni na uzdravovací shromáždění, upnuli se na tuto naději, avšak odcházeli neuzdraveni a hluboce psychicky zraněni. O takové lidi se už málokdy někdo postará, pokud jim není přímo řečeno, že nemohli být uzdraveni, protože v nich přebývá ďábel. A snad bychom neměli také zapomínat na to, že zdůrazňování uzdravování, které bývá hlavní atrakcí těchto skupin, vlastně není hodnotou duchovní, ale vede většinou člověka naopak k "pozemskosti" a upínání na hodnoty tohoto světa a závislosti na nich. Z.V.: Stejným směrem asi míří i důraz na to, že věřící člověk má být v tomto životě úspěšných. T.N.: Ano. Na modlitbě za praktické věci opět není nic špatného. Špatným se to stává tehdy, když se celý můj "duchovní" život začne točit okolo toho, abych více vydělával, více se urodilo nebo se mi množil dobytek. Pak se totiž víra stává pouze prostředkem k dosažení zcela neduchovních cílů a staví se tak po bok kultů a meditačních technik, které také při náboru slibují větší úspěšnost, zbavení problémů a uspokojení toho, po čem člověk v životě touží. Jak naplnit své potřeby a žádosti Když budete chodit podle Božích zákonů a nařízení, váš anděl poletí do nebe, vytáhne vaši kartu a přinese ji Bohu. A jestliže jste udělali všechno podle svého poznání a podle svých možností, Bůh nemá na vybranou a musí naplnit vaše potřeby. Podívá se na kartu a váš anděl řekne: "Dáme mu to". Někdy řekne: "Nedáme mu jen to, co potřebuje, požehnáme ho i tím, co chce." Potom se váš anděl vrátí na zem s odpovědí: s potřebnými penězi, uzdravením, nebo se vším, co ve své situaci potřebujete. Cestou zpět na zem se však váš anděl musí probojovat druhým nebem, "pustým místem". Ježíš řekl, že máme vyhánět zlé duchy na pusté místo, a to je druhé nebe. Démoni tak nemají koho posednout, jsou tam namačkaní jako sardinky a bojují jeden proti druhému. To, co vysílá vašeho anděla ze země do nebe a zpět, je vyznání vašich úst a váš modlitební život. To je jedním z důvodů, proč ďábel tolik bojuje proti víře a Hnutí víry. To nás učí tomu, že cokoli vyznáme, to se děje. Proto se vám někdy zdá, že vaše modlitby nejsou vyslyšeny. Anděl vám přinese odpověď z nebe a váš duchovní člověk se po ní natáhne, aby obdržel to, co Bůh řekl, že je vaše - ale pak stačí říct jedno špatné slovo, pomyslet jednu špatnou myšlenku, udělat něco špatného anebo se přestat modlit a ztratíte to! Anděl se pak musí vrátit s požehnáním zpět do nebe. (Robert Liardon, Byl jsem v nebi, str. 21) Odpovědnost leží na tobě Musíš pochopit, že ty sám se také účastníš uzdravení. Vždycky se nám chce přenést na druhé odpovědnost za to, co musíme odpovídat sami. Jestliže například na mě vzkládali ruce a nic se nestalo, mám si v takovém případě myslet, že v rukou toho, který se modlil, "nebyla moc"? Ne, to není správné. Ať je kolik chce moci v Božím pomazání - je na tobě, jestli ji přineseš. Je nutné ji PŘIJMOUT. Když na tebe přichází moc shůry, musíš ji ve svém srdci přijmout a vyzvat: "Boží moc k uzdravení vstoupila teď do mě. Přijímám uzdravení. Přijímám tuto moc vírou a vyznávám, že od této chvíle jsem zdráv. Ať vidím výsledky uzdravení teď nebo za nějakou dobu - stejně ho přijímám vírou právě teď ". (Ulf Ekman, Bůh chce uzdravit všechny!, str. 4)