|
Z.V.: Dnes bych se chtěl ptát na náboženskou společnost, o níž jsem slyšel, že má velice málo členů, a přesto se jí daří zůstávat v povědomí mnoha lidí. V jednom článku byla nazvána dokonce světovým náboženstvím.
|
|
T.N.: To nemůžeš myslet nic jiného než Haré Kršna. Toto všeobecně známé hnutí má opravdu překvapivě málo členů po celém světě. Má ale velkou řadu příznivců, kteří s tímto hnutím sympatizují, hájí hzo a čtou jeho literaturu.
|
|
Z.V.: Jaký je tedy rozdíl mezi pravým vyznavačem hnutí Haré Kršna a pouhým příznivcem?
|
|
T.N.: Pravý "oddaný", jak si vyznavači tohoto hnutí říkají, se vyznačuje především tím, že zachovává čtyři základní zásady hnutí a džapuje šestnáct kol denně.
|
|
Z.V.: To budeš muset trochu vysvětlit.
|
T.N.: Čtyři hlavní zásady jsou:
- Nejíst maso, ryby, vejce ani žádné produkty ze zabitých zvířat, dokonce ani např. cibuli a česnek, protože prý vzbuzují vášeně.
- Nepožívat jakékoli omamné látky, mezi něž se počítá nejen alkohol a nikotin, ale např. i káva, čaj, kakao a čokoláda.
- Neoddávat se zakázanému sexu, což zakazuje jakoukoli pohlavní aktivitu (včetně rozhovoru s druhým pohlavím o čemkoli, co nesouvisí s Kršnou), s výjimkou setkání s manželkou jednou za měsíc v případě, že chtějí mít děti.
- Nehrát hazardní hry a nespekulovat.
|
|
T.N.: Džapováním se nazývá recitování tzv. mahamantry, což je šestnáct slov, která znějí Hare Kršna, Hare Kršna, Kršna Kršna, Hare Hare Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare a která jsou vzýváním tvořivé síly hinduistického boha Kršny.
|
|
Z.V.: Takže toto hnutí pochází z Indie?
|
|
T.N.: Ano. I když se k nám dostalo opět americkou oklikou. V roce 1965 totiž přijel do Spojených států indický guru Šríla Prabhupáda, zakladatel tohoto hnutí, aby tam rozšířil uctívá boha Kršny.
V tehdy se rozvíjejícím mládežnickém hnutí odporu, typickém pro šedesátá léta v USA, nalezl velice úrodnou půdu pro své učení, které hlásá nenásilí, odpor k západní kultuře, milování zvířat apod. Ve Spojených státech také založil Mezinárodní organizaci pro uvědomování si Kršny (ISKCON), které dnes působí i u nás.
|
|
Z.V.: A co je jejím cílem?
|
|
T.Z.: Cílem je začít si uvědomovat Kršnu. Dělá se to právě především džapováním - recitováním mahamantry. Každý oddaný má totiž šňůru 108 kuliček, kterou nosí stále při sobě ve zvláštním sáčku. Jednou rukou přebírá kuličky a za každou z nich musí přeříkat jednou mahamantru. Celý tento "růženec" musí přeříkat nejméně 16x denně, tedy odříkat mahamantru minymálně 1728x za den. To ho dostává do stavu, který oddaní popisují jako uvědomování (pociťování) božstva Kršny. Poctivé džapování má být také prostředkem, jak se vymanit ze samsary - kruhu převtělování.
|
|
Z.V.: Vyznavači hnutí Haré Kršna tedy věří, že se po smrti znovu narodí v nějaké jiné podobě?
|
|
T.N.: Podobně jako mnohá jiná náboženství, pochází z východu, i hnutí Haré Kršna učí, že lidská duše prožívá řadu životů. Podle toho, jak se člověk chová v tom životě buď na vyšší úrovni, nebo naopak bude v příštím životě trestán. Je také možné, že se narodí jako nějaké zvíře.
|
|
Z.V.: Jde tedy opět o hinduistický princip karmy - odplaty.
|
|
T.N.: Jistě. V mnoha ohledech, od způsobu života přes životní vzory až po učení se toto náboženství obrací do Indie.
|
|
Z.V.: Ale takový způsob života se "oddaní" musí značně odlišovat od svého okolí.
|
|
T.N.: Odlišují se již na první pohled tím, že nosí roucha indického stylu a muži mají zcela vyholené hlavy s výjimkou malého pramene vlasů na temeni. Někteří udávají, že tento pramínek má sloužit k tomu, aby za něj mohl bůh Akršna uchopit svého oddaného, když si ho chce vzít do nebe. I jinak toto náboženství zasahuje do celého stylu a všech oblastí každodenního života. Již např. příprava a konzumace potravin se řídí množstvím nejrůznějších předpisů. Vyplívá to i z víry, že jakékoli jednání je ve skutečnosti bohoslužebným úkolem. Žádné jídlo totiž nesmí bít snědeno, aniž by bylo předem nabídnuto bohu Kršnovi. A tak vlastně jakékoliv vaření je přípravou oběti Kršnovi. Z toho vyplývají přísné předpisy pro čistou kuchyni i pro způsob, jak jídlo připravovat. Při vření se např. nesmí jídlo ochutnávat ani očichávat, vaří se především pravou rukou, protože levou se oddaní omývají atd. Hotové jídlo se pak musí dříve, než je snědeno, s velkými obřady položit na pět až deset minut na oltář před sošku Kršny. Teprve když si on "pochutná" , může jídlo pozřít oddaný.
|
|
Zakladatel: uctívání Kršny bylo obnoveno na začátku 20. století indickými mudrci Bhaktivinodem Thakurem a Saroswati Gosvami Maharajem. Roku 1922 Gosvami uvedl absolventa filozofie a ekonomie na Kalkatské univerzitě Abhaye Charana De (narozen 1.9.1896) do praxe bhakti-jógy a vedl ho k tomu, aby přinesl poselství uvědomování si Kršny do západního světa. Roku 1944 založil časopis "Návrat k Bohu" (Back to Godhead), který dodnes ISKCON vydává. Abhay Charan De dorazil v roce 1965 do USA a stal s známým jako Bhaktivédanta Swami Prabhupádu (= U jehož nohou sedí mistři"). Při příjezdu měl 8 dolarů, před svou smrtí v roce 1977 se nechával vozit v černých limuzínách.
Organizace: Mezinárodní organizace pro uvědomování Kršny (International Society for Krsna Consciousness - ISKCON) byla založena roku 1966. Její učení spočívá v hinduismu, především pak v Bhagavad-Gítě, resp. v Prabhupádově převyprávění a komentáři "Bhagavad-Gíta, jaká je". Následovníci vyznávají, že se člověk od Kršny odklonil, a nalézá se proto ve zlém věku. Řešením je začít si Kršnu uvědomovat. S hnutím sympatizoval beatnický básník Allen Ginsberg a bývalí člen hudební skupiny Beatles George Harrison, který např. píseň, vyzdvihující Kršnovy ctnosti (My Sweet Lord), a věnoval víře v Kršnu jedno své album. K hnutí se připojilo množství hippies. Hnutí má údajně v USA více než 40 chrámů a je rozšířeno i v Evropě (chrám je např. v Mnichově). Po Prabhupádově smrti převzalo vedení jedenáct mistrů (guru).
Symboly: Tradiční hinduistické malby bohů a polobohů, zvláště Pána Kršny jako Nejvyšší Osobnosti Božství, řídícího Arjůnův kočár. Kršna je zobrazován s modrou kůží, neboť modrá symbolizuje v hinduismu božství.
|
|
Z.V.: V tomto náboženství se tedy vyskytují oltáře, modly a oběti?
|
|
T.N.: Každý "oddaný" má mít doma postavený oltář, kde jsou obrazy zakladatele Prabhupády i jiných učitelů, kteří jsou uctíváni jako bohové, a samozřejmě mosazné nebo mramorové sošky boha Kršny. Místnost, kde je oltář umístěn, je považována za chrám a platí pro ni zvláštní předpisy, jako např. nesmí se do ní vstupovat v botách, nesmí se otočit k oltáři zády apod. Oltáře slouží také k modlitbám a pálení vonných tyčinek božstvům. Jídlo obětované na oltáři se nazývá prasádam a je důležité i proto, že se stává materiálním misijním prostředkem.
|
|
Z.V.: Jak? Souvisejí s tím levné restaurace, které příslušníci tohoto hnutí nebo jeho symptizanti založili například v Praze v ulici Na hrázi blízko Palmovky?
|
|
T.N.: Oddaní věří, že v tomto obětovaném jídle je fyzicky přítomen Kršna a vstupuje tak zcela hmotně do každého, kdo toto jídlo pozře. Platí to prý i v tom případě, že dotyčný není vyznavačem jeho hnutí. Zvou tedy k tomuto jídlu nevěřící a rozdávají ho velké množství víře, že se tak dostane nevědomky (a proti vůli dotyčných) do jejich těl Kršna a oni udělají duchovní pokrok. Podobně věří, že je Kršna materiálně přítomen v kadidle a zvuku hlasitě zpívané mahamantry. Proto zpívají často na veřejných prostranstvích s tím, že Kršna vstoupí do každého, kdo zpěv uslyší a ucítí kadidlo.
|
|
Všichni hledáme KRŠNU.
Někteří lidé o tom nevědí, ale je to tak. KRŠNA je BŮH, Zdroj veškeré existence, Příčina všeho, co je , bylo a kdy bude.
Jako BŮH je neomezený a má mnoho Jmen:
Alláh - Buddha - Jehova - Ráma. Všechna jsou KRŠNA, všechna jsou stejná.
Bůh není abstraktní, Jeho osobnost, která je SVRCHOVANÁ, VĚČNÁ, BLAŽENÁ a plná POZNÁVÁNÍ, má jak osobní, tak neosobní aspekty. Tak jako jediná kapka vody má stejný vlastnosti jako oceán, tak také naše vědomí má vlastnosti BOŽÍHO vědomí ... ale vzhledem k našemu poutu k hmotné energii a ztotožňování se s ní (s fyzickým tělem, smyslovými požitky, hmotným vlastnictvím, egem, atd.) bylo naše skutečné a TRANSCENDENTÁLNÍ VĚDOMÍ znečištěno a není schopno odrážet zřetelný obraz, tak jako špinavé zrcadlo.
Po dobu mnoha životů náš styk s POMÍJIVÝM vzrostl. Toto pomíjivé tělo, pytel kostí a masa, je mylně považováno za skutečné já a tuto pomíjivou situaci jsme přijali za konečnou.
George Harrison, Úvodní slova (ke knize Prabhupády: Kršna)
Údaje o našem planetárním systému jsou již vyzkoumány, zaznamenány a jsou dokonalé. Védy říkají, že Měsíc je o 800 000 mílí (více než 1 milión km) dále od Země než Slunce. Když tedy přijmeme moderní údaje o vzdálenosti Slunce od Země - 93 000 000 mílí (150 000 000 km) - jak by "astronauti" mohli doletět na Měsíc a překonat takovou vzdálenost za pouhých 91 hodin - očividně nemožný výkon dokonce i z hlediska vědeckých kalkulací.
Dalším závažným důvodem, proč je přistání člověka na Měsíci podvod, je, že podle Véd má každá planeta určitou životní úroveň a atmosféru a nikdo se nemůže dostat z jedné planety na druhou, aniž by k tomu byl způsobilý. TO znamená, že když se někdo chce dostat například na Mars, musí se vzdát současného hrubého těla získat jiné, které je vhodné pro život na určité planetě. Védské poznání učí, že člověk neumírá se smrtí těl, ale že živá bytost je ve skutečnosti věčná duše. Šri Kršna říká v Bhagavadgítě: "tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také duše v okamžiku smrti do jiného těla" (Bhagavadgita 3.13). V okamžiku smrti se lidská bytost přemístí do jiného hmotného těla podle toho, jaké touhy pěstovala a jakou práci vykonávala za svého života. Na Měsíci je určitá životní úroveň i ovzduší, a jestliže se tam chce člověk dostat, musí mít hmotné tělo vyhovující podmínkám příslušné planety.
(Satsvarúpa dása Góswami: Člověk na měsíci, citováno z časopisu Haré Kršna Návrat k Bohu, č.3)
|
|
