|
Z.V.: Co to vlastně znamená pro člověka být členem nějaké sekty?
|
|
T.N.: Pokud máme tuto otázku v našem rozhovoru zodpovědět, musíme zároveň mluvit o tom, co to vlastně je sekta. Jedním z nejdůležitějších znaků sekty je totiž např. velice přísně proorganizovaný systém hierarchie, který však je vždy organizován pouze shora dolů. Nikdy se tedy např. v sektách nevolí představitel nebo kandidát na jiné funkce. Pro běžného člena z toho vyplývá jeho základní povinnost, totiž poslouchat.
|
|
Z.V.: A jak toho sekty dosahují, aby je jejich členové poslouchali?
|
|
T.N.: Ve většině organizací nejde o vnější nátlak, ale různými metodami je člen vmanipulován do "dobrovolné" kázně a poslušnosti, čímž dosahuje sekta většinou daleko důslednějšího ovládání svých členů, než jakého může např. dosáhnout jakýkoli totalitní režim. Typické je, jak zasahují tyto organizace až do nejsoukromějších stránek života, včetně intimního.
|
|
Z.V.: A neodradí to povinnost poslouchat mnohé lidi od sekt?
|
|
T.N.: Právě naopak. Toto ovládání členů je jedním z důvodů, prč se mnozí lidé k těmto organizacím připojují - pro mnohé lidi je totiž složité žít ve světě, kde se musejí stále rozhodovat a nést za svůj život zodpovědnost - když se stávají členem sekty, ta celou zodpovědnost přejme, zorganizuje volný čas dotyčného, jeho osobní záležitosti, jeho partnerské vztahy, řekne mu, co smí a nesmí jíst, co smí a nesmí dělat, často i požadavkem na přestěhování do komunity řeší rozhodování ohledně bydlení a zaměstnání atd...
|
|
Z.V.: Takže život v sektě je svým způsobem pohodlný.
|
|
T.N.: Pro většinu lidí je příslušnost k sektě únikem. Někdo třeba má problémy, s nimiž se nedovede vyrovnat, a tak utíká do svého imaginárního světa, světa svých představ. Psychiatři tuto situaci znají - v určitých psychických chorobách, kdy se pacient, který se nemůže vyrovnat se svým životem, utíká do nějaké kuriózní představy, např. že je slepicí. Touto představou překrývá své skutečné problémy. Je to tedy určitý druh sebeobrany.
|
|
Z.V.: Rozum tedy při připojení k sektě nehraje přílišnou roli.
|
|
T.N.: Nikdo se nepřipojuje k sektě z rozumného důvodu (pokud se ovšem nejedná o vypočítavost), ale hrají tam základní roli důvody psychologicko-sociální. Proto je dotyčný schopen věřit absolutně čemukoli. Z toho pak samozřejmě pak vyplývá, že vlastní učení vůbec nehraje roli a tentýž člověk je schopen se připojit v tutéž dobu k nejrůznějším skupinám. Záleží na tom, s kým se právě v ten "příhodný" okamžik setká. Zároveň je možné, aby jedna organizace mnohokrát změnila své učení (tak, jak se to typicky děje) a většině jejích členů to vůbec nevadí.
|
|
Z.V.: Je tedy možno někoho vůbec někoho přesvědčit, aby sektu opustil?
|
|
T.N.: Ve většině případů to není možné udělat rozumovými argumenty. Není důvod, aby člověk, který se k nějaké skupině nepřipojil z rozumových důvodů, ji z rozumových důvodů opouštěl. Pokud svoji organizaci opustí, pak ho k tomu pravděpodobně zase povedou důvody psychologicko-sociální.
|
|
Z.V.: Jak je tedy nejlépe k členům sekt přistupovat?
|
|
T.N.: V podstatě je nutné přistupovat k členům sekt jako k lidem nemocným. Jako k někomu, kdo má někde problém, s kterým se nedovede vyrovnat a řeší si ho tímto způsobem. Pro své jednání má tento člověk často důvody, které nejsou běžně vidět, o kterých nemluví a které si často ani sám neuvědomuje. Někdo takový problém zvládne rozumově, jiný ho nezvládne a dá se na pití nebo se z něj stane narkoman, a někdo jiný uteče do sekty.
|
|
Z.V.: Přesto kdyby si většina takových lidí hned na začátku uvědomila, do čeho jdou, asi by jim rozum zabránil se k takové organizaci připojit.
|
|
T.N.: Aby se taková možnost zásahu rozumu do rozhodování omezila, je pro většinu sekt typické, že se nový členové a zájemci z počátku vůbec nedozví, v co takové organizace věří a jakou má praxi. To se dozvídají až po určité době a nebo po více či méně formálním zasvěcení, kdy už je odchod z psychologicko-sociálních důvodů daleko obtížnější. Nehledě na to, že v některých skupinách je odchod téměř nemožný i z důvodů praktických. V některých případech se člen vzdá kvůli sektě svého zaměstnání, svého majetku, svých přátel, rozejde se se svou rodinou, nemá kde bydlet, protože se přestěhoval do komunity. Časem odchod ze sekty představuje takové problémy, že v ní raději zůstane.
|
|
Z.V.: A jaké jsou ještě další typické znaky sekty?
|
|
T.N.: Pro naprostou většinu sekt je typické, že mluví o blízkém konci světa a o tom, že žijeme v poslední době, což vytváří na poslušníky psychický tlak, na základě kterého je možné diktovat další požadavky. A zajímavé je, že čím více toho nějaká organizace vyžaduje od svých členů, tím více jsou tito členové k této organizaci vázáni. Jde o tzv. "zákon investované energie". Více se člověk obětuje pro nějakou organizaci, čím více ho to stojí, čím více času tam stráví, tím silněji cítí, že kdyby odešel, tak by musel přiznat, že tuto veškerou energii promrhal, a tím silněji je na příslušnou organizaci vázán.
|
|
T.N.: Typické je pro sekty i to, že se vždycky vidí jako vrchol vývoje dějin. Často mluví o předstupních, které připravovaly zjevení pravé Pravdy nebo pravého světla, které zde na zemi nebylo, až se plně zjevilo v zakladateli příslušné organizace. S tím právě souvisí i důraz na to, že žijeme v poslední době lidských dějin. A je to zároveň i to, co mnohé lidi k sektám přitahuje: Proč by se měli spokojit s obyčejným náboženstvím, s obyčejným křesťanstvím, s obyčejným křesťanstvím, když tedy je někdo, kdo o sobě tvrdí, že právě až v něm bylo dosaženo plné pravdy, plného evangelia nebo jiného vrcholu, že teprve v něm se plně rozzářilo (dávno zapomenuté) plné Světlo Pravdy.
|
|
T.N.: Pro naprostou většinu sekt je typické, že mluví o blízkém konci světa a o tom, že žijeme v poslední době, což vytváří na poslušníky psychický tlak, na základě kterého je možné diktovat další požadavky. A zajímavé je, že čím více toho nějaká organizace vyžaduje od svých členů, tím více jsou tito členové k této organizaci vázáni. Jde o tzv. "zákon investované energie". Více se člověk obětuje pro nějakou organizaci, čím více ho to stojí, čím více času tam stráví, tím silněji cítí, že kdyby odešel, tak by musel přiznat, že tuto veškerou energii promrhal, a tím silněji je na příslušnou organizaci vázán.
|
|
Z.V.: A jak vidí sekty sami sebe?
|
|
T.N.: Typické je pro sekty i to, že se vždycky vidí jako vrchol vývoje dějin. Často mluví o předstupních, které připravovaly zjevení pravé Pravdy nebo pravého světla, které zde na zemi nebylo, až se plně zjevilo v zakladateli příslušné organizace. S tím právě souvisí i důraz na to, že žijeme v poslední době lidských dějin. A je to zároveň i to, co mnohé lidi k sektám přitahuje: Proč by se měli spokojit s obyčejným náboženstvím, s obyčejným křesťanstvím, s obyčejným křesťanstvím, když tedy je někdo, kdo o sobě tvrdí, že právě až v něm bylo dosaženo plné pravdy, plného evangelia nebo jiného vrcholu, že teprve v něm se plně rozzářilo (dávno zapomenuté) plné Světlo Pravdy.
|
|
Z.V.: Děkuji za tento vhled do myšlení příslušníků sekt. Musíš začít svůj život úplně znova - odmítnout svoji minulost, rodinu, přátele, bližní a příbuzné. Musíš se uchovat čistým. Kdybys měl být jakýmkoli způsobem pošpiněn, bylo by pro tebe lepší, aby ses zabyl, než abys zůstal na živu. Sun Myung Moon: Master Speaks, cit. Podle TIME Magazine 14.6.1976
|
|
Říkám vám, že po pouhém návrhu některého z hlavních vedoucích bys měl říci: Tvé přání je mi rozkazem! Pokud jejich schopnost pochopit pouhý náznak, pak tu nemáš co dělat! Amen? Když ti dá nějaký návrh kterýkoli z hlavních vedoucích, je to pro tebe rozkazem.
David Berg, Mo Letter dopis č 1781
|
|
