|
Z.V.: Víra v reinkarnaci neboli převtělování se stává v poslední době v západních zemích velice populární. Z organizací, o nichž jsme mluvili, se v Poselství Grálu zdá být jakoby implantovávána do zvláštního křesťanství, jako ve víře bahá í do zvláštní odrůdy islámu, v scientologii má snad původ ve fantazii jejího zakladatele - autora scifi, ve skupinách, vzešlých z hinduismu, je z tohoto hinduaismu přirozeně převzata. Vyskytuje se tedy ve velmi mnoha i navzájem naprosto odlišných náboženských systémech. Dá se odhadnout, kolik lidí jí věří třeba u nás?
|
|
T.N.: Podle statistiky, kterou vydala Britská a zahraniční biblická společnost, v České republice věří nějakým způsobem na převtělování 27% lidí. Ve Slovenské republice je to dokonce 41%. I když je možné, že tato čísla jsou trochu zkreslena tím, že si někteří lidé pletou víru v převtělování s vírou v posmrtný život, je jasné, že i u nás je těch, kteří věří, že se po smrti narodí opět v nějaké jiné tělesné podobě, velká řada.
|
|
Z.V.: Máš pro tento jev nějaké vysvětlení?
|
|
T.N.: Dovol mi malé přirovnání k počítačům. Domnívám se, že jeden z důvodů, proč se tak šíří obliba používání počítačů pro psaní textů, je to, že na počítači není nikdy podoba textu definitivní a neměnná. Po napsání textu je možné kdykoliv přehodit odstavce, opravit chyby, doplnit nebo vymazat slovo apod. Oproti textu psanému na stroji nebo rukou, kde bez viditelného zásahu nemohu napsané měnit, je to velká výhoda, kterou mně jistě potvrdí každý, kdo na počítači pracuje. A je to právě tato nedefinitivnost a odsunutí zodpovědnosti, co modernímu člověku tak vyhovuje.
|
|
Z.V.: To je pravda. A jak to souvisí s převtělováním?
|
|
T.N.: Víra v převtělování v té populární podobě, jak se většinou dnes šíří, nechápe skutečnost, že se po smrti znovu narodí, jako příležitost k trestu za to špatné, co v tomto životě udělám, ale spíše chápe převtělení jako další, novou šanci. Pokud tedy tento život promarním nebo zkazím, nic se vlastně neděje, protože to budu mít možnost napravit v životě příštím. A máme tu opět tu nedefinitivnost a odsunutí zodpovědnosti, která lidem tak vyhovuje.
|
|
Z.V.: Většina vyznavačů převtělování tedy věří, že se v příštím životě narodí opět jako člověk?
|
|
T.N.: Ano. V populární západní formě viry v převtělování se víceméně uvažuje pouze o vzestupném procesu přecházení z jednoho lidského života do druhého. I když i u nás působí různé náboženské společnosti, které věří, že se člověk může podle zákona karmy převtělit po smrti i do zvířete, rostliny nebo i třeba minerálu.
|
|
Z.V.: Snad bys měl vysvětlit, co to vůbec karma je.
|
|
T.N.: Karma je slovo pocházející ze sanskrtu a znamená skutek, čin. Používá se však i k označení následků nějakého činu. V kontextu převtělování karma znamená něco jako otisk našich činů. Nahromaděná špatná karma vyžaduje, aby byl dotyčný v příštím životě trestán (např. chudobou, tělesnou vadou, utrpením), dobrá karma má naopak za následek odměnu v příštím životě. Tímto způsobem se pak vysvětluje utrpení či postižení člověka jako trest za hříchy v předcházejících životech.
|
|
Z.V.: A odkud vůbec nauka o převtělování pochází?
|
|
T.N.: Poprvé se víra v převtělování objevuje ve starých indických spisech tzv. Upanišádách, tedy snad již v první polovině prvního tisíciletí př.n. l. Všeobecného uznání v Indii však dosáhlo toto učení až někdy kolem roku 300 př. n. l. Později se stalo v různých podobách součástí většiny náboženství přicházejících z východu. Ta se pak tímto pojetím lidského života radikálně odlišují od tradice židovsko-křesťanské, která zdůrazňuje jedinečnost lidského života a nemožnost cokoliv po smrti měnit.
|
|
Z.V.: Přesto některé náboženské organizace tvrdí, že i bible učí převtělování.
|
|
T.N.: To je samozřejmě pouhá propaganda za účelem získat na svoji stranu i ty, kteří se považují formálně za křesťany, a přitom neznají dobře bibli. Bible nikde převtělování neučí. Kdyby tak učila, nemohla by zároveň na tolika místech mluvit o všeobecném vzkříšení z mrtvých na konci věků. Jak by někdo mohl vstát z mrtvých, a přitom zároveň být v průběhu dějin několikrát mužem či ženou, zvířetem nebo rostlinou? Na druhé straně víra v převtělování nebyla pro bib-lické pisatele problémem, které by je ohrožoval, a proto s ním ani výslovně nepolemizovali.
|
|
Z.V.: A co například otázka učedníků, kteří se ptají v deváté kapitole Janova evangelia Pána Ježíše, zda slepí od narození zhřešil, že se narodil slepí? Zastánci převtělování tvrdí, že učedníci mysleli na jeho hříchy v předchozím životě.
|
|
T.N.: Tato otázka vycházela pravděpodobně z představy běžné v židovské tradici, že dítě může hřešit již v lůně matky. Ostatně, ať to mysleli, jak chtěli, Ježíš jejich otázku zamítl. Podobně i jiná biblická místa, která se někdy na podporu víry v převtělování citují, jsou buď nepochopená nebo vytržená z kontextu. Jedním z nejkurióznějších příkladů je citování Ježíšova výroku: "Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží" (J 3,3).
|
|
Z.V.: A co když lidé na podporu víry v převtělování poukazují na případy, kdy např. i děti podrobně popisují své zážitky z minulých životů nebo se uvádí tzv. "deja vu", pocit, že člověk již někdy viděl to, co ve skutečnosti vidí poprvé?
|
|
T.N.: Vyčerpávající odpověď na tuto otázku by si vyžádala víc místa, ale zdá se, že všechny případy, kdy si někdo vzpomíná na své minulé životy, je možné rozdělit do dvou skupin. Na vysloveně novinářské kachny a na případy, kdy se dodatečně najde nějaké rozumové vysvětlení, proč např. dotyčný mohl popisovat situaci v zemi, kterou nikdy nenavštívil, nebo si vzpomenout na věty v jazyce, který se údajně nikdy neučil.
Nesmíme také zapomínat, že každý člověk má obrovské podvědomí, kde má uloženu řadu věcí, která se mu mohou výjimečně vybavit, např. právě tehdy, když je v hypotickém stavu údajně vracen do svých minulých životů, jak je to dnes v některých kruzích populární.
Domnívám se, že případy, jako např. když šestiletý chlapec, který má jizvu, vykládá, že ji má z doby, kdy byl na lodi pirátem, může považovat za důkaz převtělování jen ten, kdo nikdy neměl doma šestiletého kluka.
|
|
