|
T.N.: Snad bychom se mohli v tomto rozhovoru věnovat fenoménu, který je pro všechny doposud diskutované směry velice důležitý. Je to jejich literatura.
|
|
Z.V.: Zvlášť, když pochází z pera vůdce. Například u těch skupin, které vycházejí z křesťanství, se dokonce někdy zdá, že tato literatura je důležitější než samotná Bible.
|
|
T.N.: Bývá tomu tak. Proto je také tato literatura většinou šířena z jednoho centra a tímto centrem kontrolována. Důležitost literatury vyplývá i z toho, že je pro mnohá nová náboženství jedním z hlavních misijních prostředků. Zároveň však má literatura pro většinu nových náboženských proudů nepříjemný rys. Může se totiž stát usvědčujícím materiálem v případě, že sekta některé své učení skrývá nebo své učení mění. Proto většina těchto náboženských společností ostře rozlišuje mezi literaturou určenou pro veřejnost a tou, kterou mají číst pouze členové nebo dokonce jenom ti, kteří jsou na určité úrovni zasvěcení. Mnohé společnosti také nedoporučují svým členům číst starší literaturu, protože by vyšlo najevo, co vlastně tato společnost v minulosti učila.
|
|
Z.V.: Mluvme tedy především o té literatuře, která je určena veřejnosti a k misijním účelům, protože právě s touto literaturou se většina z nás má největší možnost setkat. Má tato literatura v nejrůznějších společnostech nějaké společné znaky?
|
|
T.N.: Ano. A domnívá se, dokonce literatura, kterou ta která společnost tiskne, se může stát jedním z hlavních rozlišovacích znaků, podle nichž můžeme usuzovat, zda se v tom kterém případě jedná o sektu nebo ne. Vedle již zmíněných znaků sekty (že svoji literaturu tiskne pouze z jednoho centra, rozlišuje literaturu určenou veřejnosti a členům sekty a že členové nečtou starší literaturu), můžeme vypozorovat i několik dalších typických rysů.
|
|
Z.V.: Který z nich bys postavil na první místo?
|
|
T.N.: Snad bych začal typickou nerozhodností, zda mluvit ve prospěch křesťanství a Bible anebo proti. Tato literatura zároveň nechce odradit běžné čtenáře tím, že by se ostře stavila proti Bibli a křesťanství, zároveň však chce čtenáře přesvědčit, že křesťanství je špatné a že by se proto každý měl připojit pouze k organizaci, která dotyčnou literaturu vydala.
|
|
Z.V.: Máš literaturu sekt i některé společné formální rysy?
|
|
T.N.: Je jich celá řada. Často tato literatura např. používá velice jednoduchý a přitom účinný prostředek, jak přesvědčit čtenáře o své pravdě bez skutečných argumentů. Dělá se to tak, že autor napíše velice složitý a nesrozumitelný odstavec nebo použije velice těžko pochopitelný citát. Pak naváže dalším odstavcem, který začíná např. slovy "A z toho logicky vyplývá ...," a nebo "A proto je zcela jasné ..." Pak uvede to, o čem chce pisatel čtenáře přesvědčit. Vychází se z Faktu, že většina čtenářů se nenamáhá pochopit složitý a často nesmyslný první odstavec a příjme pouze "logický" závěr. Čtenář má přitom dokonce dobrý pocit, že toto tvrzení bylo argumentačně tak vědecky podloženo, že tomu ani on nerozuměl.
|
|
Z.V.: Takže by si čtenář měl hlídat, zda to, co se tváří jako logický závěr, skutečně vychází z předešlého.
|
|
T.N.: Přesně tak. Často se tato literatura také snaží udělat dojem na čtenáře odvoláním na klasické biblické jazyky nebo na staré spisy. Je to opět velice působivý prostředek, protože většina čtenářů nemá možnost si pravdivost takovýchto údajů ověřit a přitom odkazy na hebrejštinu, řečtinu či sánskrt působí vědeckým dojmem. Přitom jsou tyto jazykové odkazy v mnohých případech přinejmenším pochybné.
|
|
Z.V.: Takže by čtenář neměl podlehnout dojmu vědeckosti knihy a nechat se tímto prostředkem přesvědčit o něčem, co se mu z nějakého jiného důvodu nezdá správné.
|
|
T.N.: Ano. Jindy tento druh literatury své názory hojně dokládá "vědeckými" autoritami, které bývají uvedeny například slovy: "přední americký badatel uvádí..." apod. Jedná se však většinou o jeden ze dvou případů: Buď je citován skutečný velký badatel, ale jeho výrok je vytržen z kontextu nebo pokroucen, anebo (daleko častěji) za velkého vědce je prostě prohlášen ten, kdo říká to, co se autorovi hodí, a velice často se jedná ve skutečnosti o člena nebo příznivce příslušné organizace.
|
|
Z.V.: Takže se opět počítá s neznalostí čtenáře a s tím, že dotyčné jméno slyší poprvé.
|
|
T.N.: S neznalostí se kalkuluje i tehdy, když tato literatura uvádí zcela nepravdivé údaje. Počítá se totiž i s tím, že většina lidí u literatury (a zvláště u té, která se tváří nábožensky) takovou bezostyšnou lež nepředpokládá. A tak můžeme nalézt v literatuře nejrůznějších sekt zcela vymyšlené nebo podstatně pozměněné údaje (např. z dobového pozadí Bible), kterými se pak dokládají nejrůznější "náboženské" názory.
|
|
Z.V.: Když se nám tedy dostane do ruky nějaká literatura, o které si nejsme jisti, zda pochází z dobrého pramene, musíme být opatrní a kromě jiného si dát pozor i na tyto metody manipulace se čtenářem.
|
|
T.N.: Přál bych si, aby všichni, kdo se odhodlají takovou literaturu číst, ji četli velice opatrně. Tragédií však je, že řada lidí se ráda spokojí s tím, co se tváří chytře a přitom velice logicky, než aby hledala skutečnou pravdu, která bývá daleko složitější a hůře pochopitelná. Vždycky je snadnější přijmout lež, zvláště šikovně formulovanou, než skutečnou pravdu.
|
|
Znovuzrození spasitelů a proroků je v křesťanském učení dost jasné, ale co obyčejní lidé, vracejí se? Že Ježíšovi učedníci to pokládali za skutečně možné, je zřejmé z jejich otázky o muži, který se narodil slepý? Ptali se: kdo zhřešil, tento muž nebo jeho rodiče, že se narodil slepý? Nemůžeme se ubránit závěru, že učedníci museli mít na mysli reinkarnaci, neboť je zřejmé, jestliže se tento člověk narodil slepý, mohl spáchat hřích jen ve svém předešlém životě. Ale on to neučinil. ...Podobná zmínka se nachází v Mk 10, 28-31, kde jsou vyjmenovány odměny, které by sotva mohly být splněny v jednom životě. ... Ježíš jim řekl: Amen, pravím vám, není nikoho kdo opustil dům nebo bratry ... aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří ... a v přicházejícím věku život věčný". Vyjmenované odměny by zajisté nemohly být splněny v jedné inkarnaci. ....
Známý Spasitelův výrok obvykle chápaný jako duchovní symbol by měl být chápán doslova, tak jak zní. Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vejíti do království nebeského. Zdá se, říká profesor Bowen, že člověk by si svým krátkým zkušebním pobytem na zemi sotva zasloužil věčnou odměnu či věčné zatracení.
Jak je to vlastně v Bibli?, vydalo nakladatelství Lotos pro Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny
Chci vám také poradit, abyste Bibli, Korán, Talmud, Védy a jiné náboženské a filozofické knihy četli až po Abd-ru-shinovi, protože stejně jako Ježíš Nazaretský hovoří o Janu Křtitelovi, tak zase já o něm mohu říct, že je z lidí největším, a jedině skrze jeho (a mé) dílo, je možné správně a normálně chápat a zřetelně rozlišovat, co je v nich ještě podstatné a živé a co už nepodstatné, zavádějící, přimyšlené, mylné a tudíž mrtvé.
Na závět ještě jedna zcela vážně míněná připomínka:
Kdo mne přehlédne, sebe přehlédl, kdo mne zničí, sebe zničil.
Pamatuje si to dobře a bez výjimky všichni! Začíná doba velkého třídění. A jen zdravé zrno vzklíčí!
(Parsifal Imanuel: Syn člověka, Poselství Grálu 1990 - 1993)
|
|
